Dnes jsem byl sice jen on line, ale účasten konference ohledně zjištění Úřadu ombudsmana ve školských výchovných zařízeních. Pozitivně kvituji, že byl pracovník Úřadu Mgr. Tomáš Jílka, který je o problematice podrobně obeznámen, převeden na MŠMT jako obudsman pro školská výchovná zařízení (byť bude za chvíli ombudsmanů víc než nás prostých pracujících). Také zprávě jím garantované se nedá téměř nic vytknout. Po jejím ocitování se u mikrofonu střídali náměstek ministra Nantl, náměstek ombudsmana Schorm, vedoucí odd. ústavní výchovy Štěpánková - Štýbrová a samozřejmě osoba nejviditelnější, šéfka Rady vlády pro lidská práva Laurenčíková. Stále řečníci zdůrazňovali malou funkčnost zařízení, absenci ministerské koncepce, potřebu novelizace zákona 109/2002 Sb., neprovázanost s OSPODy a další nedostatky. To sedí, popis dobrý. Jen nezanělo proč. To by ministerstvo muselo přiznat, že na změnu nemá v úřadu odpovídající odborníky téměř dvacet let koncepčně spíš destruuje než tvoří, Úřad ombudsmana by musel přiznat vnášení chaosu do systému svojí bývalou šéfovou a paní Laurenčíková by musela přiznat podíl s tehdejším ministrem Liškou na rozprášení miniserského odboru, který byl tehdy plný odborníků v praxi uznávaných, ale nehorujících pro její a jí spřátelených neziskovek formu inkluze a převodu výchovných zařízení pod MPSV, což se jí nakonec naštěstí nepovedlo. Zkrátka spousta vyřčených chyb, ale viníci jen virtuální, patrně nejlépe školy a ústavy samy. Ještě mi v předsednictvu tohoto churalu chyběl "hrdina své doby" Milouš Jakeš a bylo by to patrně jak na jednání ÚV KSČ.