Vážení zákonodárci,
v poslední době se předháníte v tom, kdo vymyslí novější název pro cokoliv, o čem jde momentálně řeč. Protože pracuji skoro 50 let ve školství, tak mne zajímá tato oblast, a že se v ní dějí „zvěrstva“, která nemají obdoby, je víc než jasné. Většinou se vše zaštiťuje politicky, ale mám za to, že každý z Vás chce mít někde pomník za každou cenu.
Inkluze - dříve se tomu říkalo pomoc bez ohledu na to, zda se tato realizovala na základní škole s dítětem, které mělo myšlenkové schopnosti v normálu a mělo jen nějaký zdravotní problém, nebo mělo tu smůlu, že se u něho objevilo LMP a bylo nutné jej vzdělávat jiným způsobem, pomaleji, individuálně ve zvláštní škole - dnes škole podle §16 odst.9, kde na něj vyučující měl čas, mohl s ním pracovat v jeho tempu.. a ne tak jak se to dnes realizuje ve školách hlavního směru, kde se tomuto jedinci přiřadí asistent, který má minimální znalosti, jak ze vzdělávacích postupů, nebo speciální pedagogiky a způsobů, jak s takovým jedincem pracovat a dochází k narušení celého vzdělávacího režimu. Není čas se věnovat talentovaným to se také dočítáme v různých zprávách ČŠI....
A nyní k věci - návrh poslanců prof. Ing. Ivo Vondráka CSc., prof. JUDr. Heleny Válkové CSc. ke změně zákona 563/2004 Sb., a souvisejících zákonů 561/2004 Sb. v § 18 a uvádí nový název „speciální pedagog pro vady komunikace“ pro klasického a po celá léta nazývaného logopeda. Proč se mění název osoby, který vychází z latinského základu - logos - slovo, řeč a paideia - výchova. Co je to za název speciální pedagog pro vady komunikace, vždyť dítě s vadou řeči má problém s vyjadřováním svým myšlenek, názorů ... Komunikace je spojení - přenos informace na základě jejího sdělení . A když se jedinec neumí dostatečně vyjádřit, tak ke komunikaci nedojde do té doby, dokud se nenaučí správně vyjadřovat.
Dohadujete se o to, zda musí mít státní závěrečnou zkoušku na pedagogické fakultě či jiné vysokoškolské vzdělání. Za svoji dlouhou pedagogickou praxi jsem na školách různého typu - základních, speciálních - dříve zvláštních, středních - poznal řadu tzv. logopedických asistentů, pouze s určitým kurzem - delším či kratším, kteří měli v práci s vadou řeči u dítěte mnohem lepší výsledky, než vysokoškolsky vzdělaný pedagog. V převážné většině to byly ženy - matky, které učily své děti správně se vyjadřovat od nejútlejšího věku a pak své schopnosti uplatnily při této práci ve škole.
Vysokoškolský vzdělaný muž nebo žena bez praxe a určité doby, kdy prakticky nápravu chyb řeči provádí, jejich výsledků nemůže dosáhnout a je v takovém případě nepodstatné, zda je klinickým logopedem, nebo školským logopedem, tedy logopedem se stejným stupněm dosaženého vzdělání, jen každý působí v jiné oblasti praktického užití svých znalostí.
Školský logoped logopeda klinického nijak neohrožuje.
PhDr. et Mgr. Jiří Pán
Předseda krajské sekce ASP ČR
Jihočeský kraj